|
Víte že?
| | |
 |
Vynález pravděpodobnosti |
|
Počátky teorie pravděpodobnosti se kladou do 17. století a spojují se
jmény Pascal a Fermat a s hazardními hrami.
Dnes asi každý o pojmu pravděpodobnosti určitou představu má. Její použití
v matematice však dlouho naráželo na absenci přesné a přitom použitelné
definice tohoto pojmu.
Základy dnešního matematického pojetí teorie
pravděpodobnosti tak položil až ve 30. letech 20. století N. A.
Kolmogorov třemi definičními požadavky:
- Pravděpodobnosti jevů jsou čísla mezi 0 a 1.
- Pravděpodobnost, že vůbec nějaký jev nastane, je 1.
- Pravděpodobnost, že nastane některý z navzájem se vylučujících jevů,
je rovna součtu jejich pravděpodobností. A to pro každých spočetně mnoho
jevů.
Novinkou nebyl případ konečného počtu jevů, kdy jde o požadavky jistě
přirozené a intuitivní, ale rozřešení případu, kdy je jevů víc - s
nekonečnem je v matematice vždycky nějaký problém.
V praxi a tedy i v teorii pravděpodobnosti se přitom s nekonečným počtem
jevů nutně setkáváme. A právě požadavek platnosti třetího axiomu i pro
spočetně mnoho jevů (σ-aditivita pravděpodobnosti) se ukázal pro
rozvoj pravděpodobnosti podstatný.
| | |
